Rváči
Hudba Petr Merxbauer
Text Petr Merxbauer
2000
|
Vstupuješ do trávy, nahá a bosá Jen šátek barevný na ramenou Kotníky zdobí ti chladivá rosa Oči máš zkalené myšlenkou zlou Ve světle měsíce dva hřebci stojí Pěna a pára jim od nozder jdou Na smrt si srovnají sílu svou v boji S kmotřičkou Zubatou zatancujou Tak na co čekáte, nebo se někdo bojí Vítěz už má cenu připravenou Já se budu dívat, tak ať to za to stojí Svou krev budete mít zaplacenou Tak jsem vám přivedla klisničku krásnou Útlé má boky, srst sametovou Oči jí září tak, že hvězdy hasnou Kopyta černá jak antracit jsou Vzduch jiskří vášní a je to mou vinou Celá se chvěju, už do sebe jdou Zuby a kopyta, vyhrát či zhynout Vznešení hřebci se jak psi teď rvou Tak na co čekáte, nebo se někdo bojí Vítěz už má cenu připravenou Já se budu dívat, tak ať to za to stojí Svou krev budete mít zaplacenou Stádo se přehnalo divokých koní Hřebci i klisna už s nimi pryč jsou Ve vzteku bezmocném slzy tu roním Já se zlou rozkoší pokaženou |
Jako kluk jsem si vždycky přál mít koně - dokonce jsem tvrdil, že až budu velký, nebudu mít nikdy auto a všude budu jezdit koňmo. Dětské představy jsou ovšem naivní - bohužel se po světě až příliš často musím ve spěchu řítit automobilem, protože nemohu jinak.. Šťastným řízením osudu jsem si přece jen v jedné z lepších chvil mého života tento sen splnil a společníkem některých mých dnů, pomocníkem a radostí se mi stal huculský kůň Ferda. Po čtyři roky jsem se mohl těšit z tohoto přítele, až v září roku 2000 mu ve věku 10 let selhalo srdce - i když by to člověk u koně nečekal. Proto tuto píseň, v níž jsou koně hlavními hrdiny, věnuji jemu a taky dalšímu koníkovi Cézarovi, který, ač byl mnohem mladší, Ferdu v cestě na druhou stranu předběhl o týden. Obraz, který mne inspiroval, mne napadl na jedné z mých mnohých cest po zemích českých, když jsem ze silnice viděl v ranním oparu krásnou lesní loučku. Zprvu na ni má obraznost umisťovala nějakou vílu, ale ta se mi záhy změnila v ženu z masa a kostí, ženu krásnou, ženu pyšnou na svou krásu, kterou uprostřed jasné měsíční noci zahřívá její touha po silném zážitku. Myslím, že u většiny živočichů samičky se zalíbením sledují, jak o ně samci svádějí boj. Snad jen u lidí lze ale najít ženy, které mají potěšení jen z toho zápasu samotného, aniž by je v podstatě zajímalo, kdo z něj vyjde jako vítěz. A tak je pro jedny z nejnádhernějších živočichů, jimiž jsou koně, hřebci ušlechtilých tvarů, sršící energií, silou, sebevědomím a bojovností, připravena kobylka, po níž nemohou nezatoužit. Představení pro jediného diváka je nachystáno, touha po divokém zápase na život a na smrt bude každou chvilkou uspokojena… V přírodě ale platí jiná pravidla - naštěstí. A ve stádě koní, které svým příchodem změní scénář, se nikdo nezajímá o zlovolné touhy lidských bytostí. Možná, že boj o tuto klisnu bude ještě sveden a možná s nemenší urputností, ale podle zákonů koňských a v čase, který je pro něj přirozeně vymezen... |