PORTA 5. 7. 2000

Manča Sršňová
Uveřejněno dne: 6.7.2000

Na Portu jsem se podívala poprvé - a k mé velké radosti rovnou jako účastník soutěžního dění. Když jsme odpoledne bloumali před Výstavištěm, kde se celá akce odehrává už několikátý rok, nevšimli jsme si kupodivu žádného náznaku, že by se tu odehrával celorepublikově známý festival. Žádné plakáty, pozvánky, žádné tísnící se davy před pokladnou, jen pár pořadatelů (a také bezdomovců...).

Hned, jak jsme však byli do areálu výstaviště vpuštěni (na speciální účastnickou kartičku, zálohovanou dvaceti korunami), situace se poněkud změnila: dvacet plakátů vedle sebe, spousta pořadatelů a policistů, stánek s klobásami a pivem, pódium s aparaturou, kde se už připravovali první muzikanti. Návštěvníků časem přibývalo, až se během večera počet ustálil zhruba na 400 až 500 přítomných.

Celý festival zahájila v 19:00 hodin tradiční Vlajkou skupina Roháči. Poté se představil konferenciér (pro tento večer pan Zdeněk Švagr), který hned měl příležitost se uvést minirozhovorem s prvním hostem večera - Kapitánem Kidem. Ten představil svou novou knihu, zahrál několik písní spíše staršího data (při jeho vstupu na pódium Zdeněk Švagr žertoval na téma Kidův věk - např. "pomozte mu do těch schodů", "jo tak on pán už neslyší" apod.), ale byl ve formě, protože hrál vše zpaměti, na což nás také hlasitě upozornil.

Následovaly soutěžní kapely. Jako první nastoupila Ginevra, která zapůsobila vesele a živě. Hrají starší muziku, asi by se dali připodobnit ke skupině Klíč.

Po ní nastoupili bluegrassisti Bodlo, kteří předvedli šlapající muziku, dobře poslouchatelnou, kteří ale díky brzkému času svého vystoupení trochu zapadli v ostatních kapelách.

Za Bodlem uvedl konferenciér skupinu Trepka (název složen ze slov trempská a kapela), kteří ale hráli více folk než trempskou muziku. Nicméně potěšili divácké ucho.

Potom přišlo mé "hluché místo", neboť jsem bohužel neslyšela písničkáře Mirka Cínu, ale z mých soukromých informačních zdrojů vím, že publikum zaujal. Neslyšela jsem ani druhého hosta večera, skupinu Folklok, která ale jistě předvedla minimálně dobrý výkon.

Do hlediště jsem přišla, právě když začínala Slepá kolej, domácí favorit z Plzně, která mě zaujala mimo jiné jednou téměř rock´n´rollovou písní.

Poté, co moderátor vyprávěl o sexuálním harašení, dostala slovo skupina Vidličky, která pokračovala v načatém tématu a nastolila heslo "Sexu zdar !". Můj nejmenovaný kolega z Pětníku i z Internetfolku (iniciály H. H.) o nich prohlásil, že mají "dřevorubecké vokály".

Na řadu přišel třetí host večera, Míša Leicht, tentokrát sám jako kůl v plotě. Tento fakt ovšem nijak nezmenšil jeho zpěvácké a kytarové schopnosti. Zahrál drsné písně "ze života", které mu zkrátka sedly. Diváci ho drželi zuby nehty, a tak musel několikrát přidávat.

Soutěžní dění se opět rozběhlo, a na scénu vkráčela suverénní Messalina, jejichž styl je na hranici folku a bigbítu, a jejichž zpěvačka Pavla Pašková by svým trénovaným hlasem a výborným projevem zaujala i hluchého.

Pražský Formát sám sebe charakterizoval jako bluegrass, ale ve svém repertoáru má i funky a rap. Velmi rapová byla písnička "MHD", kterou ale Plzeňáci se svou bezproblémově fungující městskou dopravou nedokázali dostatečně ocenit. Formátu a několika dalším kapelám se také nedostalo zas až tak bezvadného nazvučení, zvláště zpěvy byly dost utopené, což velmi kazí celkový dojem.

Skupina Modrý housle přijela ze Sv. Jána pod Skalou, kde se dala dohromady v pedagogické škole a kde také natočila muzikál o svatém Ivanovi. Jejich projev byl skutečně spíše muzikálový, nicméně mě nepotěšilo, že jsem nepostřehla, o čem byla píseň začínající napínavě digitálním sborem tibetských mnichů. (Z písničky jsem bohužel rozuměla jen frázím "jééé" a "nechceš bejt už sama")

O skupině Strašlivá podívaná moderátor řekl, že to zas tak strašlivé není, když se podívá na slečny zpěvačky. Skupina dokonce nebyla ani Strašlivá poslouchaná, působila svěže a radostně, nedá se přesně zaškatulkovat do stylu.

Tento večer jsem bohužel nestihla slyšet poslední dvě soutěžní skupiny, Manon a

Akorát, ale při příští příležitosti se určitě vynasnažím si je poslechnout.

Závěr prvního portovního večera obstaral Cimbal classic. Repertoár mají velmi různorodý, od cimbálovek přes vlastní, téměř folkovou tvorbu, až po špičkové instrumentálky všech směrů. Mám pro tuto skupinu slabost, nebudu je proto vychvalovat do nebe, aby neměli protekci, ale kdo je ještě neznáte, neměli byste si je nechat ujít.

Přes rozpačité pocity před zahájením, některé zvukařské nezdary a řvoucí sousedy-diváky můžu prohlásit, že se mi celý večer líbil, a rozhodně udělali chybu ti, kteří zůstali doma.

Pozdější P.S.: Ve velké rychlosti psaní článku jsem bohužel zapomněla zmínit dalšího hosta, Františka Nedvěda se skupinou Druhé podání, na kterého jsme s Pětníkem měli štěstí - večer hrál před námi a druhý den jsme se "tloukli" zvukem na malých scénách. Tímto se panu Františkovi omlouvám za vynechání; musím podotknout, že jsem ráda, že může uplatnit svůj skvělý pěvecký projev na písničkách, které sednou jemu i posluchačům (no ano, i mně).