Já, truchlivý bůh
Hudba: Petr Merxbauer, Simona Pavlíková
Text: Petr Merxbauer
věnováno Simoně / 1997
|
Rozpřáhni svoje křídla, vznes se výš, Až tam, kde slunce svítí přímo do očí Tam na závrať a bázeň nemyslíš, Andělům se z výšek hlava netočí Už dávno nemáš sněhobílý plášť A tvoje křídla trochu ztmavla od sazí Neúspěšný anděl strážný Příliš těžkou roli má Chránit pošetilé blázny Ve kterých se nevyzná Když příliš dlouho nepadá mi list Tu nečekán mne někdo cizí zkonejší A nekonečně dlouhá nenávist Je náhle pouze můrou noci včerejší Dnes vím, že truchlivý jsem leckdy bůh Co ztěžka sbírá střípky drobných radostí A nejeden mám nesplacený dluh Když z nesnází mne opožděně vyprostí Neúspěšný anděl strážný Příliš těžkou roli má Chránit pošetilé blázny Ve kterých se nevyzná Za každé další nové ráno dík …. |
Snad nejdřív k názvu – je stejný jako název jedné z knih Milana Kundery. Četl jsem několik knížek od tohoto pána a musím říct, že se mi líbily. Není to však čtení příliš povzbuzující, mě se alespoň zdálo trochu nahořklé … A stejně taková je i tato píseň. Melodie vychází z takového preludia na kytaru, které s oblibou hraje moje kamarádka Simona. Slyšel jsem ho od ní několikrát a pociťujíc vzájemné souznění duší jsem zatoužil společně s ní něco vytvořit. Nahrál jsem si ten motiv a nějakou dobu ho nechal působit. Myšlenka o vzájemné neoddělitelnosti dobra a zla byla v mé hlavě už dávno a pak se někde objevila postava anděla strážného, kterému se v jeho údělu příliš nedaří. Prostě je to smolař, žádný nadýchaný cherubín. Věčně své svěřence zachraňuje na poslední chvíli nebo ještě později, upachtěný a opotřebovaný, ale poctivě se snažící dělat své dílo co nejlíp. A tak se vrací do nebeských výšin, aby pohlédnul slunci zblízka do tváře, kdy už ten pohled pálí, aby nabral nové síly. A tak díky za každé nové ráno, ať je jakékoli, i když nezřídka je proklínáme, protože v každém dnu se mohou projevit netušené důsledky našich minulých skutků, ať dobré či špatné, kterými jako směšní bohové chtíc nebo nechtíc ovlivňujeme osudy své i cizí,v každém dnu se může objevit pomocná ruka ze strany nejméně čekané a smutky a vzteky, které se zdály k nepřekonání, se mávnutím ušpiněného křídla anděla strážného promění v malichernosti a v každém dnu nás – pokud je dokážeme vnímat – čeká množství drobných radostí, které činí tento život krásným a snesitelným. |