Krajina mého srdce
Hudba Petr Merxbauer
Text Petr Merxbauer
Lucii 1995
|
Mokrou trávou, Co táhne se až za obzor Pomalu kráčím , nespěchám. Nad mou hlavou Zpívá a tančí mladý vítr z hor, Co zastavit mne dnes už nenechá. Vede mne stopa bosých nohou, Útlý a drobný dívčí krok, Učení hvězdopravci mohou Sepsat můj nový horoskop. Časné ráno A matné slunce v kapkách dešťových Jen neochotně zvolna procitá. Pro tvé "ano", Které mi možná nikdy nepovíš, Bez řečí půjdu bůhví kam. Ve skotských horách drobně prší, Halím se ve svůj dlouhý plášť, Už léta toužím po přístřeší, Kde dám svou hlavu vedle tvojí na polštář. A pak tě najdu v cizím domě, Jak s jiným mužem usínáš, A když se ptám , co zbylo pro mě , Ruku mi k políbení dáš. Ve skotských horách drobně sněží, Ze skály mladý orel vzlét, Tak ustelu si u tvých dveří Na kostkovaný skotský pléd. |
Tato píseň je velmi, velmi osobní. Už dlouhou dobu nacházím velké zalíbení ve Skotsku, ačkoli jsem tam nikdy nebyl. Četl jsem však nejeden příběh o nepoddajných horalech, viděl jsem krásné filmy, jako třeba Statečné srdce... A pahorky porostlé vřesem, jejich travnaté svahy, jezera v podivuhodných údolích … - to je kraj, jakým se dá jít ve snu a jakým bych aspoň jednou chtěl projít ve skutečnosti. Možná budu zklamán, kdo ví. Tato představa v podstatě sama dokázala napsat první část těchto veršů o cestě neúnavného hledače štěstí a lásky někam do neznáma, kam jej vede jen nezřetelná stopa. Je ráno, jedno z mála, kdy zrovna ve Skotsku neprší. Déšť totiž skončil s rozedněním a jeho kapky na stéblech svěží trávy odrážejí nesmělé ranní slunce…. A pak se fantazie odmlčela. Až do chvíle, kdy jí napověděl můj vlastní život a příběh nedosažitelné lásky se zhmotnil v několika stručných větách o trpělivém a marném čekání. Ale na křídlech mladého orla snad poprvé vzlétajícího mezi prvními sněhovými vločkami , v jeho dalekozrakých očích naznačuje osud novou nejistou naději. Naději na nový budoucí cit nebo přinejmenším na novou cestu, na kterou se vydávám nezahořklý, neboť cokoli, co člověk prožívá naplno, stojí za to, neboť i políbení ruky ženy marně milované je vzácný dar. Tak pojďme - jen co si trochu odpočinu u dveří, které musely zůstat uzavřené… A takhle nějak to bylo |