Praha 1848
Hudba: Petr Merxbauer
Text: Petr Merxbauer srpen 2003
věnováno T.W.
|
Tvůj obraz vyříznu z rámu Střepem z Mexika Je to sopečný obsidián Až se pak nad ránem obléknu Na holé tělo to plátno pod košili dám A na barikádě nový den vstane, Zavoní střelný prach Pušky a děla, pro muže zbraně Smrt se o kosu opírá nadosah Ráno si dáš přinést víno, Řecké olivy Malý rituál neměnný je A ve stájích štolba ti připraví Krásného hřebce z daleké Arábie A na barikádě nový den vstane, Mně zavoní střelný prach Pušky a děla, i pro mne jsou zbraně Smrt se o kosu opírá nadosah Pozítří u zadní brány Tvého zámečku Možná zazvoní postilión A k balíčku s mojí pečetí Přidá pozdrav a uctivý hlubokosklon Při večerní kávě, až lampa vzplane Přečteš si, co jsem ti psal Dopis a básně o lásce plané Která asi bych zaživa neodeslal… A na barikádě nový den vstane, Mně už nevoní střelný prach.... |
Ke svým šestatřicátým narozeninám jsem dostal obsidiánový hrot šípu. Určitě ho nikdy nepoužiji k původnímu účelu - je křehký a krásný...a bude ozdobou mého stolu.
Možná právě ta křehká krása nebezpečně ostré zbraně spustila mou fantazii a poměrně rychle vznikla první sloka této skladby... Dlouho jsem si ji zpíval dokola, než přišlo pokračování, které ji spojilo s marnou revoltou pražských studentů a měšťanů v roce 1848 a příběhem nevysloveného citu, který se vznáší ve vzduchu a opakovaně se vrací... A tak si zkuste představit, že zatímco zamilovaný básník prolévá svou krev na barikádách, dívka jeho snů nerušeně žije svůj sladký život v malém letohrádku za Prahou a snad ani netuší, že ve městě se střílí... A už vůbec netuší, že byla milována... Jak velká část tohoto romantického příběhu je čirým výmyslem autorovým a kolik je ho inspirováno vlastním pohnutkami jeho duše, to již zůstane nedopovězeno :-) |